Systemika přetavená mexickým sluncem

Little white Flowers! citovala samu sebe, když vyprávěla o svém nečekaném nočním setkání s pražským březnovým sněhem. Rocío Chaveste Gutiérrez, šéfka mexického vzdělávacího institutu Kanalkil, jehož studijní programy jsou vystavěny na postmoderních konstruktivisticko systemických základech. Během své českomoravské cesty se zastavila v Máchovce a bylo to přirozené, neformální, obohacující setkání.

 

 

Účastníkům výcviku Umění terapie (péčí jeho frekventantky Kateřiny Novotné mohl workshop vzniknout) nejdříve představila svoji instituci a dala nahlédnout do jejích učebních plánů. Dalo by se říci klasika - Bateson, Maturana, de Shazer, Ludewig … Palo Alto, Milán, Milwaukee … návrat k jazyku, respekt, zpochybňování … Takové systemické trivium. Jeho hodnota ovšem nespočívala v opakování známého, bylo to spíše mimo slova – pocit sounáležitosti, vědomí, že na svých různých koncích světa, nezávisle na sobě, vaříme podle stejných receptů z vody od stejného pramene - a stejně věříme v její zázračné účinky.

 

 

O něco déle se Rocio zastavila u Harlene Anderson, s níž, jak sama říká, má tu čest a potěšení spolupracovat. Parafrázovala dva její pro sebe významné výroky. V prvním se říká, že terapeut je expert na tvoření rozhovoru, nikoli života - a je třeba, dodává již Rocio, poslouchat ostatní vždy velkoryse a vítat každý jejich postřeh, protože nikdy nevíme, který může být pro klienta užitečný. A pokračuje, že je dobré se od ostatních učit, ale stejně tak je nutné jim odpovídat a sdělovat své myšlenky.

Podruhé nepřímo citovala, že Někteří lidé poslouchají, aby mluvili, a zase jiní mluví, aby poslouchali. Rocio říká svým studentům: Ptejte se, abyste mohli poslouchat.

 

 

K nejdůležitějším zásadám práce H.A., kterými jsou podle Rocío “nerozumění“ (not-knowing) a „relativnost, orientační charakter řečeného“ (tentativnis), připojila vlastní fígl: během terapie přemýšlí tak, jako by klientův jazyk byl nějakou cizí řečí, a nepředpokládá, že mu je schopna ihned porozumět.

 

 

Aby podpořila svá metodická vodítka, uvedla Rocio s jemným a osvěžujícím nádechem sebeironie kazuistiku dokládající nepředvídatelnost terapeutova působení. Když se po ukončení roční a (podle slov klientky) úspěšné terapie katamnesticky dotazovala na významné momenty spolupráce, klientka hovořila o prvním společném sezení, kdy se jí kuřačka Rocio zeptala, zda může během rozhovoru kouřit. Klientka souhlasila a současně prý překvapeně pocítila, že ji kouř vůbec neobtěžuje. To byl podle ní okamžik, kdy si uvědomila, že ve vztahu s manželem to není jeho kouření, co jí vadí - a tím byla údajně nastartována její cesta změny.

 

 

Z dílny Harlene („Reflecting Process by Harlene Anderson“) pochází živě prezentovaná metoda „AS IF“ – nazvaná podle práce s rolemi, které na sebe berou účastníci sezení během rozhovoru. Balintovské, „reflexivní“ a „cirkulární“ konotace jsou zde jistě na místě, novum práce tzv. „Just Therapy“ spočívá ve výrazném znásobení podnětů („mnoho myšlenek je vyřčeno nahlas“ R.G.) a v zavedení „institutu náhodného kolemjdoucího“, jehož hlas může klient takto rovněž slyšet. Prosté, neexpertní a – jak se ukázalo při klientově reflexi – užitečné. Předností metody AS IF je možnost aktivního zapojení velké skupiny zúčastněných do terapeutického procesu při současném respektování klientových potřeb. Proto je tento model vhodný (a využitelný) zejména při práci výcvikových skupin.

 

 

Pro někoho možná provokující, pro jiné, méně ortodoxní profesionálně praktikující systemiky (mezi něž se autorka tohoto textu počítá), spíše uklidňující, může být hranice mezi „terapeutickým a lidským“ modem, jak ji vnímá Rocio: Když „dělá terapii, naskakuje to samo bez ohledu na místo a okolnosti“, rozdíl je pouze v jazyce - a má zprávu od klientů, že „to“ poznají: při práci je jiná, mluví jinak, říká jiné věci a také oni se jinak cítí. Tak může vést (a vede) terapeutické rozhovory třeba v parku nebo u kafe.

 

 

Reflexe pražských účastníků mexického zájezdu (UT 07) byla tak nadšeně jednomyslná, až Honza H. u oběda lektorsky zodpovědně zapřemýšlel, jestli „dělala něco jinak“.

 

 

V čem tedy byla Rocio jiná? Nihil novum sub sole: Fundamentální teorii elegantně přetavila žárem mexického slunce, a za pomoci zkušenosti, intuice, intelektu, hravosti i ženského kouzla jí dala osobitý tvar bezpečné, krásné, respektující a užitečné systemické práce.

 

 

Je to jako když dům, postavený v potu tváře mužem, prosvětlí žena a útulně ho zabydlí.

 

Karla Maříková